Dost často teď slýchám otázky typu: “A jak to máš v té Kanadě s prací?”, “Už tam máš sehnanou práci?”, “Co tam budeš dělat?”, atd. A dá to rozum. Vždycky, když jel někdo z mého okolí do zahraničí, nějak takhle zněly moje otázky.
A protože jsem se na Instagramu ptala, zda Vás zajímá jak se tu hledá práce a spoustu lidí dalo odpověď ANO, tak jsem se rozhodla, že napíšu, jak to tady mám já. A doufám, že to třeba někomu z Vás pomůže, nebo alespoň nastíní situaci, jak to tady chodí.
TAK.
Setkávala jsem se s názorem, že odjet do Kanady na WH víza, znamená nanejvýš uklízet, nebo umývat nádobí (absolutně nic proti tomu nemám). Jedna osoba mě ale vyvedla z omylu.
Když jsem byla ještě v ČR, ve skupině Češi a Slováci ve Vancouveru jeden kluk postoval nabídku práce. Zkusila jsem se mu ozvat, už předem jsem ale tušila, co přijde.Obzvlášť, když jsem ještě ani neměla víza. Tušila jsem správně, ale jeho “NE”, pro mě v tu chvíli znamenalo něco mnohem víc.
Napsal mi: “Hlavně se nenech vyvést z míry tou skupinou, do které jsem to postoval… Češi na WH jsou obecně bez motivace a hodně velká část sem automaticky přijíždí klamaná tím, že budou buď dělníci, nebo uklízečky. V Kanadě má každý šanci, nezáleží na tom odkud pochází.”
No a já jsem si tenkrát řekla, tak jo, tak to zkusím trochu jinak. Přemýšlela jsem, co bych chtěla dělat. Ideální by samozřejmě bylo pokračovat v oboru (v ČR jsem pracovala v bankovnictví). Co nějaká administrativa, nebo třeba práce v obchodě?
A jak je to ve skutečnosti?
Ano, naprosto souhlasím s tím, co mi tenkrát ten kluk napsal. Tady totiž lidi neselektují podle národnosti, věku, pohlaví, jestli jste ten a nebo onen. Každý tu má stejné možnosti, samozřejmě odpovídající kvalifikacím a zkušenostem, to dá rozum.
Já jsem s hledáním práce začala asi třetí nebo čtvrtý den po příjezdu. A tady jsou tipy, jakými cestami jsem hledala práci já.
1) Přes internet
- Internetové stránky www.vancouvercraiglist.ca, tady najdete nejrůznější nabídky práce. Mimo jiné i bydlení, zboží, události, zkrátka vše.
- Pak jsem taky projížděla www.jobbank.gc.ca, což je přímo na stránkách Goverment of Canada.
- A taky na www.ca.indeed.com jsem narazila na pár zajímavých inzerátů.
Přes net jsem se soustředila spíš na administrativní práce, takže pozice jako asistentka, nebo třeba i recepční, atd.
2) Brouzdat městem a nebát se otevřít pusu a zeptat se, zda hledají nové kolegy
- Naprosto chápu, že to není cesta úplně pro každého, ale je to fajn. Já jsem například takhle obešla banky. Podařilo se mi dostat se rovnou k manažerce pobočky, což mi ušetřilo spoustu času. Jak už jsem zmínila, uvažovala jsem nad prací v bance, pokud bych měla to štěstí. Během rozhovoru s manažerkou pobočky jsem se dozvěděla, že je k práci v bance potřeba spousta certifikátů a licencí, logicky. Není to záležitost, která by se vyřešila během 2 dnů, možná ani během 2 měsíců, a taky není zrovna nejlevnější. Další 3 měsíce trvá školení. Samotné zaučování minimálně dalšího půl roku. Jelikož WH víza jsou na rok, usoudila jsem, že tudy cesta nevede. Práci ve bankovnictví vynechám.
3) Obchodní centrum
- Vzala jsem do batůžku pár životopisů, procházela jsem se po obchoďáku, který máme mimochodem kousek od bytu. Čas od času jsem zaplula tam, kde by se mi líbilo pracovat. Tahle varianta může být poměrně zajímavá. Pokud je v obchodě manažer/ka, může si Vás rovnou “proklepnout”. To se mi ale nepoštěstilo, takže mi stejně řekli, že je lepší poslat životopis na e-mail.
- Pak jsem ale přišla na to, že na stránkách toho obchodního centra mají přímo záložku s volnými pracovními pozicemi. Takže jsem si prošla, o jaké společnosti a pozice se jedná a jednoduše poslala e-mail s průvodním dopisem a životopisem.
Jaká varianta se osvědčila mě?
Nejpohodlnější a nejrychlejší byla varianta “3, bod druhý :DDD”. Zkrátkajsem si na stránkách obchodního domu vyhledala, kde jsou jaké pozice volné a v klídku z domu jsem odeslala e-maily. Komunikace touto cestou byla i poměrně rychlá.
Já to měla následovně:
19.3.2018 jsem začala posílat životopisy.
21.3. jsem měla první pohovor.
24.3. jsem měla druhý pohovor formou “working interview”, kde jsem si zkoušela, jak to tam chodí.
28.3. mi volali, že mě berou.
A v pondělí 2.4. nastupuji :).
Na závěr, Vám prozradím trapas, který se mi při hledání práce stal. Bezpochyby si ho budu pamatovat do konce života.:D
Asi třetí den po příjezdu jsem si jela zařídit bankovní účet. Bankéř byl moc fajn a jak jsme si tak povídali, dostali jsme se k tomu, co jsem dělala v ČR. V tom mi řekl, že by byl moc rád, kdybych poslala životopis, že zrovna někoho k nim na pobočku hledají. Byla jsem totálně happy. Nemusela jsem nic dělat a sám mi to nabídl, no paráda. Hned, co jsem přišla domů, zasedla jsem k počítači a poslala životopis. 20.3.2018 mi volali z banky, že tam mám kartu, ať se pro ni zastavím. Vzápětí další telefonát a zvou mě na pohovor. Jak jsem byla v tom rauši, nadšená, zapisovala jsem si termín 21.3.2018, 13:30, Park Royal, moc nevnímám a na konci slyším jen CIBC (název banky, u které jsem si zakládala účet).
JUPÍÍÍÍÍJÉÉÉÉJ!
NO. NÉ TAK DOCELA.
A tak si jdu na ten pohovor, připravená, nastudovanou historii banky, atd. Přijdu tam, představím se, ale nikdo o mě nevěděl. Tak mě poslali na jinou pobočku, že s pravděpodobností se koná pohovor tam, tak tam jdu. Opět nic. Žádný pohovor se nekoná. Volám na číslo, které mě kontaktovalo ohledně pohovoru, hlasovka. To se jako vážně ani nedozvím, kam jsem to vlastně měla jít? A tak mě ještě po chvíli napadá, jít se podívat do toho obchoďáku, co je asi tak naproti pobočce té banky? AHA. Change Lingerie. Tam jsem přece taky posílala životopis. Seberu všechnu odvahu a tak trochu potupeně tam jdu. Ptám se usměvavý prodavačky: “Dobrý den, mě je to hrozně hloupé, ale neměly jste mít od 13:30 pohovor s někým kdo nepřišel?”. Prodavačka na mě kouká, jako asi jestli jsem vědma, nebo co, a říká: “Ano měly.” Tak se tak pousměji a říkám: “No tak to jsem já.” Začala jsem jim tam povídat svůj příběh, smíchy se mohly potrhat. Trochu jsem přeslechla, že je to obchod NAPROTI CIBC, ne pohovor v CIBC, MONIKO!!! Rázem ze mě ale kupodivu spadla všechna nervozita, byl to úplně uvolněný pohovor. A víte co? TAM PRÁVĚ V PONDĚLÍ NASTUPUJI.:)
Člověk by si řekl, že po tom všem, co se odehrálo, nade mnou pravděpodobně nebudou ani uvažovat. Jo, jo… Co jsem se už naučila je, že nemám předjímat za ostatní.
No, tak to je moje story ohledně hledání práce. Nic více, nic méně.
Takže DON´T WORRY. Může to být i sranda.:D
Jo a kdyby Vás ohledně hledání práce cokoli napadlo, pište!:)
Pááá Mon.
