Už z názvu jde asi poznat, čemu bude věnovaný tento post. Ano, byli jsme ve Švýcarsku, v překrásném, horském městečku Adelboden. Vždycky, když se někam chystám, tak si googlim, jak to tam vypadá a tááák.. Občas (né moc často) se stane, že si v hlavě ukotvím představu z fotky na googlu a očekávám to samé v reálu. Tak tentokrát mě Adelboden dostal do kolen. Je to pohádkový město, který na Vás dýchne tu horskou atmosféru, v první vteřině, zkrátka WOW!!
Příjezd jsme měli trochu hektický. Z Prahy jsme vyjížděli něco kolem 11 hodiny dopoledne, což bylo poměrně pozdě. Nevěděli jsme kam jedeme, nikdo z nás tam ještě nebyl, a proto by bylo ideální přijet za světla. To se nám ale nepovedlo, na místo jsme přijeli až kolem půl 11 a ještě ke všemu jsme nemohli vůbec vyjet k chatě. Bylo to parádně vysoko, nad naší chatou už žádná jiná, prostě paráda. Né však na výjezd, během těch pár metrů jsme strhli dvakrát řetězy a museli všechny věci vynosit, protože vidina byla taková, že výš už to asi nepůjde a pokud ano, tak to bude ještě dlouho trvat. Tak jsme se k tomu postavili čelem, zapojili týmového ducha a nakonec to vše bravurně zvládli:)
Protože jsme do postelí padli poměrně pozdě a dost znavení po dlouhatánské cestě, další ráno jsme vstali asi až něco kolem deváté hodiny. Když jsme mrkli z okna, bylo zataženo a poletoval sníh, začali jsme řešit dilema, zda vyrazit na svah a dát 63 franků, i když bychom se dostali na sjezdovku někdy kolem poledne. Vyhrála to procházka na sněžnicích. A mělo to hned několik výhod, počasí bylo pro tuto aktivitu ideální, poznali jsme město a okolí, takže paráda.
Klasika, večery byly ve znamení her. Já jsem jejich milovnice, mohla bych si hrát od nevidím do nevidím. Takže jsem s sebou nabrala, co se vešlo, aby bylo o zábavu postaráno. Pravda, zábava byla i bez her, ale jistota je jistota:)
Další den jsme vstali brzy ráno. Když jsem rozhrnula závěsy, málem jsem spadla na zadek. Bože můj, taková nádhera. Za oknem byl vidět zasněžený masiv, vycházející sluníčko a blankytně modrá obloha. Nachystali jsme sváču a hurá na bus. Bylo naprosto úchvatný počasí, sluníčko vyloženě pražilo a my projezdili celý den. Na pauzičky jsme si našli skvělý místo, kde jsme chillovali:)
Třetí den, stejně jako ten před tím jsme celý trávili ve středisku Adelboden, na vrcholcích Lavey a Metschstand. Musím říct, že jsem byla nadšená, nejen, že počasí bylo jako z pohádky, ale navíc sjezdovky byly upravené a nebyly přelidněné. Výhodou prostě bez pochyby bylo, že jsme jeli mimo sezonu a ještě k tomu ve všední dny! Bombovej nápad, fakt že jo!:) Ale protože jsem klukům záviděla, jak si to válej v prašanu mimo sjezdovky a viděla jejich nadšený ksichtíky, tak jsem si řekla, že to tentokrát zkusím taky. Bylo to moje „poprvé“ a bylo to skvělý:DDD Rozhodně teda nejsem přebornice, postavení mám jako řidič chopperu, ale jsem z toho nadšená a těším se, až si znova zajedu nějaký freeride.
A jak už to tak bývá(u mě rozhodně), když něco neznáte, lehko si můžete způsobit nějakou bolístku. To potkalo i mě. Nic závažnýho to ne! Ale na poslední den jsem se do levé nohy nějak nemohla opřít. Ale přece bych si nenechala utéct poslední krásný den ve Švajcu, tak jsem si koupila společně s ostatníma lístek na lanovku. Tentokrát jsme jeli na ledovec, a to na vrcholek Dossen. Já jsem se od ostatních trhla a dala si procházku opět na sněžnicích. Zkrátka i ten poslední den byl parádní.
Jelikož jsme si pro nákupy chodili pěšourem a se sáňkami, vždycky to tak trochu lákalo k posezení ve městě v jedné z těch krásných hospůdek. No a prostě jsme neodolali, takže jsme si s Terezkou vychutnali sklenku dobrého vína v jedné z malebných hospůdek. Pak jsme si to plné nadšení štramádili zpátky na chatu. Já jsem stavěla s místními dětmi sněhuláka, bobovala, zkrátka všichni jsme si užívali poslední společný večer v Adelbodenu. Poslední, ale pouze pro tentokrát. Sice jsem tu byla poprvé, ale rozhodně ne naposled! Sem se chci 100% vrátit.. a pokud možno, co nejdříve.
Taky tak milujete hory? Budu ráda za další tipy, která střediska navštívit:) Já mám zatím zkušenost pouze s ČR, několika středisky v Rakousku a teď tedy i ve Švýcarsku. Ale určitě mám v plánu zkoušet hory všude možně.
PS: Když už jsme u toho cestování, opravdu zjišťuji, že tyhle momenty mě dělají nejšťastnější.
Dám Vám jednu radu, jestli chcete být happy jak dva grepy, tak zkuste někam vyrazit, šíleně Vás to nabije energií, kterou potřebujete čerpat, než zase někam vyrazíte :D.
Páčko Mon.
